Ubytování blízko kostel Panny Marie Sněžné Praha 1

kostel Panny Marie Sněžné (Chrám Panny Marie Sněžné)

Chrám Panny Marie Sněžné je kostel na Jungmannově náměstí na Novém Městě pražském, v těsném sousedství Václavského náměstí. Založen byl císařem Karlem IV. Z monumentálního projektu bylo postaveno jenom kněžiště (presbytář) a ambit. Výška kostelní klenby (34 metrů) je nejvyšší ze všech chrámů v Praze.

Historie

Chrám Panny Marie Sněžné byl založen roku 1347 císařem Karlem IV. (podle dobových zápisů byl založen dne 3. září 1347, tedy jeden den po korunovaci Karla IV. a Blanky z Valois) jako trojlodní bazilika a budoucí korunovační chrám s klášterní svatyní řádu karmelitánů. Karel IV. daroval spolu se založením kláštera řádu karmelitánů (který byl od r. 1245 žebravým řádem, tedy neměl vlastní statky) dřevo, z něhož byl postaven sál pro jeho korunovační hostinu a velký pozemek. Z pronájmu severozápadní části pozemku (na němž byly postaveny dom a krámy Kurného trhu) řád dále získával finance na stavbu kostela. Další příjmy mu plynuly z odpustků a příspěvků měšťanstva.

Stavba věže a lodi síňového chrámu byla podle zjištění archeologického výzkumu Julie Richterové z roku 1981 zahájena počátkem 15. století, ale přerušily ji husitské války. V té době zde působil husitský kazatel Jan Želivský. Staveniště kostela bylo nalezeno na dnešním Jungmannově náměstí vedle Jungmannova pomníku a pod ním. Během husitských válek byl objekt poničen (mimo jiné z věže sestřelen zvon), dále pak zůstal řeholníky opuštěn, pustl a chátral. Koncem 15.století se řeholníci vrátili, ale neměli kde bydlet. Roku 1566 došlo ke zřícení gotické klenby kostela.

Roku 1603 císař Rudolf II. daroval klášter s kostelem františkánům. Roku 1611 za vpádu pasovských vojsk zfanatizovaná lůza klášter napadla a povraždila čtrnáct mnichů, kteří byli roku 2012 blahořečeni jako Čtrnáct pražských mučedníků.

Kostel byl dostavěn roku 1625 a téhož roku 14. května vysvěcen pražským arcibiskupem Arnoštem Harrachem, vnitřní zařízení pokračovalo až do 2. poloviny 17.století, kdy byl dostavěn také klášter. Na nádvoří vyrostla jednolodní porciunkulová kaple (při rekonstrukci kláštera počátkem 20.století zbořená).

Po roce 1606 se nedokončený a zchátralý komplex dočkal oprav od svých nových majitelů – bosých františkánů, jimž císař Rudolf II.. ruinu postoupil. Zřícená gotická klenba byla nahrazena renesanční konstrukcí (síťová renesanční klenba s malbami hvězdné oblohy, Panny Marie, Nejsvětější Trojice a svatých) a byla zbudována vstupní přístavba s kruchtou. Presbytář původně zamýšlené stavby dnes slouží jako kostel. Se svou výškou 31,5 metru je jednou z nejvyšších chrámových staveb v Praze. Klášter byl obnoven v barokním slohu až po polovině 17.století. Zbytky gotického zdiva postranních lodí zůstaly zachovány v barokních kaplích zasvěcených Panně Marii a Janu Nepomuckému.